Básně - vzkazy duše

ukázka části vzkazu duše - báseň Rozkvetlý strom


Posaď se a zavři oči,

myšlenky nech plynout,

posaď je na obláček něhy,

a dívej se, jak odplouvají v dáli.

Buď v klidu napojena

na Božskou inteligenci.

Uklouzneš-li, nevadí,

bolesti se ti zacelí.

Pomohu ti je uhladit,

tvoji radost znovu naladit.

Napojením na celek,

na dění světa,

bojuj zpěvem, radostí,

špatné pocity se tě nezhostí.

Moudrost v čele,

za ní v koutě strach,

ta ho před sebe nepustí,

marně tak čeká na svou příležitost.

Víš, že nedáš-li mu šanci,

nevleze ti do cesty, on by rád,

jen nemá sílu, ví,

že moudrost má své spojence,

lásku, Boha v srdci,

ti se nikomu nemstí.

Ničím se nemůže uživit,

tak tě musí opustit.

Jaká to radost veliká, vědět,

jak zbavit se nežádoucího protivníka.

Spojením s láskyplnou bytostí,

která čeká nahoře, až uvědomíš si,

že tam je, milost nastane.....

ukázka části vzkazu duše (zveřejněno se souhlasem majitele vzkazu)

Jsi moje a já tvá,

slova, která ti říkám, jsou hřejivá.

Klaním se, šeptám tiše,

pojď se mnou do chrámu, chýše.

Miluji tě, jsi mé všechno,

utřiď si mě do srdce svého.

Připrav pro mě pokoj tichý,

tak, jak je to pro nás milý.

Najdi si čas, najdi chvilku,

buď si jistá, žádnou mýlku.

Utřiď si své pocity, pomůžu ti,

vždyť i ty, máš potřebu se mnou býti.

Ve svém srdci najít místo k odpočinku,

chce to jenom malou chvilku.

Vezmi sebou milé blízké,

věř, že čekají, co se stane,

až srdíčko tvé je zahřeje.

Kde škrtnout a vzít sirku,

kde najít ta slova vřelá,

aby tu sirku zapálila?

Kde vzít oheň, který hřeje,

ale vždyť už teď se něco děje.

Zahoď rozum, uzmi cit,

pak převezme opratě láska a začne se dít.

Čekají na to obě strany,

proto obrušuj ostré hrany.

Toto není lehké, já to vím,

řeknu ti co dělat s tím......

ukázka části vzkazu duše (zveřejněno se souhlasem majitele vzkazu)

...zažít chvíle se svou duší každý by si měl přát,

pak srdce pookřeje a začne hřát.

To pocítí i ostatní lidé v tvém okolí,

ty to poznáš a zapadne soukolí.

V tvém srdci je ukryt poklad,

jen se na něj nalaď.

Uslyšíš, co říká ti ukryté já v něm,

pochopíš, jak Bůh myslel to jen.

Jednoduše ukryl do srdce lásku všem,

a na vás je, najít ji jen...

ukázka části vzkazu duše - báseň Láska a štěstí

...všichni jsme napojení, na co?

Na to krásné dění.

Co se děje všude kolem

a my u toho jistě budem.

Není kam se schovat,

není možné zradit lásku.

Ta když visí už na vlásku,

poslední záchvěvy na svou záchranu vysílá,

a působí tak silně, že už tu pak není ten, kdo jí zastírá.

Ve skutečnosti ji ani zastínit nechce,

to jen jeho ego něco docílit chce.

Když pak srdce promlouvá,

ten kdo navrch chtěl mít, se omlouvá.

Neudrží se bolest v srdci, ta musí jít ven,

lásku nezažene žádný podvrh ani sen.

Srdce se chce očistit, a mít pro lásku víc prostoru,

a stoupat s ní ve vší kráse nahoru.


Brouček Střevlík

Spí si brouček v hřibovém kloboučku,

vyháním ho z něho pomaloučku.

Nechce se mu ven,

já chci, aby šel.

Chci houbičku do košíčku.

Nezajímá mě osud brouka,

proč nevadí mi, že smutně kouká?

Ale to by mělo, kdyby se jen chtělo.

Proč se nechce?

To je ta vlastnická touha,

kde se cit pro přírodu toulá?

Vždyť domeček broučkovi beru,

do jeho života smutek deru.

Myslete proto na život v lese,

co všechno krásného nám nese.


Božští jezdci

Jezdí si po nebi

na zářivých koních

dolů klopí svůj zrak.

Náš pohled dotkne se,

když oči mé otočím vzhůru.

Zářivý odraz kopyt

zvoní jako zvon,

ozve se tón

pozdravů a přání,

rozluštit snažím se ho znenadání.

V laskavé ozvěně zvonů

sním si svůj sen.

Přistupuji a nasedám

do sedla z obláčků něhy,

unáší mě daleko.

Vlasy mi vlají,

jako prstýnky se houpou

ve třpytivém oparu,

kde není vidět cíl.

Důvěřuji této nebeské kráse,

pluji s jezdci modrou oblohou,

cítím přítomnost významného okamžiku,

který není pozemský.

Náhle se ztrácí,

já ležím v lučním kvítí,

stačím spočítat sedm teček

na sluníčku sedmitečném,

které mi proletělo nad hlavou,

já vím, to není snění.

Upřu pohled k nebesům,

kde náznak ruky na pozdrav,

tiše odplouvá dál.


Božské pampelišky

Žlutá sluníčka pampelišek

rozzáří mou tvář

svou jemnou oslňující barvou,

když zavřu oči,

jsou vidět pod víčky.

Kdo poslal je,

aby zrodily se z jara,

kdo chtěl,

aby zahnaly chmury,

někdo moudrý

pomoci mi chtěl,

ten, kdo dál

než na špičku nosu

vidět směl.

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky